Je nádherný letní den. Ta obrovská žhavá koule na obloze dokazuje každé živé bytosti svou nezkrotnou sílu i mateřskou vlídnost. Neviditelnými prsty páčí z nalitých pupenců rostlin ty nejkrásnější květy a zároveň jakoby mimochodem vysouší kapky rosy z trávy, ve které sedím. Je pozdní ráno, ale vše jakoby se teprve probouzelo. Slyším zpívat ptáky a z trávy pode mnou se ozývá nesourodá kakofonie cvrkání a bzučení. Připadám si jako někde na tržišti, kde se každý prodávající snaží strhnout na sebe všechnu pozornost a přesvědčit všechny ostatní o tom, že právě jeho zboží je to nejlepší. Brouci tu právě vedou debatu s lučními kobylkami o možné invazi berušek na východní kvadrant louky. Strašně se u toho rozčilují a titulují se těmi nejstrašnějšími entomologickými přízvisky. Pobaven tou představou se skláním a koukám na celou věc s odstupem v roli nezávislého pozorovatele.Vidím město. Obrovitou metropoli, jejíž populační limity na první pohled přesahují možnosti matematiky. Mravenci jsou tu evidentně mistry logistiky. Kolony tvořící se na jejich přesluční magistrále plynule popojíždí a po nehodách na jejich pomyslné D1 není ani vidu ani slechu. Legerka hadr, říkám si a sleduji, kterak vše pečlivě dohledují čmeláčí vrtulníky Zelené Vlny. Létají sem a tam, fotí si vše ze všech stran a pak odlétají roznést horké novinky po celé louce. Mají nejspíš v květech spousty přátel, neb se v každém zastaví, na skok se nechají pozvat dovnitř a zas hurá za dalším klevetěním. „Dost bylo kuliček valených koprofágními brouky“, hlásají undergroundové, pseudo-ekoaktivistické nápisy much na stéblech trávy spojených vláknem křižáka. Až opravdu z blízka je vidět, že se demonstranti pavoučím vláknem ke stonkům nepoutají v rámci protestní akce, a už vůbe ne z vlastní iniciativy. Z přemýšlení mě vyruší shon na náměstí Udupané Hlíny. Davem ploštic se prodírá kudlanka pohupující se ze strany na stranu a velkýma očima sleduje vše, co se pohne. Mimozemšťani nebo spíš mimolučťani, napadne mě po chvíli. Přilétla sem z úplně jiné země a teď terorizuje pražské louky. Trochu očekávám, kdy se na scéně objeví beruška sedmistatečná - Ripplayová aby zasadila nevítané delegaci rozhodující úder. Představuji si líté bitvy, kde armáda kudlanek loupeží svýma nohama těla našinců, za živa je požírá a bez nejmenšího pocitu viny decimuje pražskou luční scénu. Cítím, jak se mi z hlavy vytrácí kdysi tak zvučná jména Petera Jacksona a HR Giggra. Ach vy marnotratní, přemýšlet o vesmíru či jiných světech..
Více zde: http://bezpaterni.webnode.cz/news/lucni-fikce/
Vytvořte si vlastní stránky zdarma: http://www.webnode.cz
